Zajímavý a neuskutečněný projekt trati z Veverské Bítýšky do Jihlavy zachycuje mapa, která je přílohou ke spisům staré zemské registratury v zemském archivu v Brně sign. C–57 (viz sbírka map ZA sign. 1019). Mapa má titul Terrainrecognoscirungskarte für eine Eisenbahn-Linie s datem Iglau am 25. Junyus 1840. Úsek této trati z Veverské Bítýšky k Rosicím používá klesliny Boskovské brázdy a je to zároveň poslední dílčí úsek tehdy projektované železnice z Kolína přes Žďár do Rosic. Projekt této dálkové trati byl nesporně vyvolán těžbou kamenného uhlí v pánvi rosicko-oslavanské. Jihlavská trať, kterou navrhl důstojník gen. štábu Eckhardt, je vedena z Rosic na západ údolím horní Bobravy a vystupuje na parovinu Českomoravské vysočiny u Košíkova. Prochází jižně od Vel. Bíteše a obrací se k jihu přes Jasenici k Naloučanům, kde překračuje údolí Oslavy. Jižnější druhá varianta této linie opouští údolí Bobravy pod Zálesnou Zhoří a vede přes Krokočín k Jasenici, kde navazuje na severnější variantu. Trasa trati pokračuje dále přes Častotice, Pozďatín, Pocoucov, Okřešice a Čihalín k Číchovu, ponechávajíc stranou město Třebíč. Od Číchova sleduje trať údolí Jihlavky k Lukám, a to po jejím levém břehu, kdežto dnešní trať jde po pravém břehu řeky. Za lukami u Petrovic odbočuje pak opět na parovinu a dospívá mezi Studénkami a Kosovem k Jihlavě. Tam překračuje opět Jihlavku a kolem Starých Hor prochází do Čech směrem k Pávovu.
Ve vedení této trasy se zračí, ajk vysvítá i z přiloženého spisového materiálu, snaha spojit ve smyslu tehdejších platných zásad ve stavbě železnic co nejratší cestou pánev rosicko-oslavanskou s Jihlavou a poskytnout tamějšímu rozvinutému textilnímu průmyslu plynulé zásobování uhlím. Proto tato trasa jde převážně po parovině v průměrné výšce asi 450 m, od níž se valně neodchyluje. Trať se vyhýbá hlubším říčním údolím a tím větším výškovým rozdílům, resp. nepříznivým spádovým poměrům, jimiž se vyznačuje dnešní železnice Brno-Okříšky. Tento průběh projektované trati připomíná trasování starých cest, které se rovněž vyhýbaly zaplavovaným poříčím a vyhledávaly vyšší polohy. Zároveň je Eckhardtova trasa vedena přibližně uprostřed mezi městy Vel. Bíteší, Náměští n. O., Velkým Meziříčím a třebíčí tak, aby všechna tato průmyslová města ležela co nejblíže trati, měla z ní užitek a pomáhala zajišťovat její rentabilitu.
Paralelně s tímto projektem byla plánována i železnice z Mor. Krumlova přes Tulešice, Slavětice, Dalešice, Třebíč a Luka do Jihlavy. Tento projekt proti předešlému však měl nevýhodu, že procházel ve větší vzdálenosti od jmenovaných měst (vyjma Třebíč) krajem ryze zemědělským, který nezaručoval výnosnost nové železnice.
| Dr Zdeněk Láznička, Brno. |